Co všechno musí kulturní instituce udělat pro to, aby se v ní dobře cítili děti, senioři, lidé se zdravotním postižením nebo třeba návštěvníci s autismem? Přístupnost dnes rozhodně neznamená jen bezbariérový vstup a výtah. Důležitý je také způsob komunikace, orientace v prostoru, podoba expozic nebo možnost vnímat kulturní obsah různými způsoby.

Právě na inkluzi v kultuře se zaměřila zahraniční mobilita Pavly Truncové do Německa. Během pěti dnů v Drážďanech a Chemnitzu nahlédla do fungování organizací, které se tématu věnují systematicky, i do konkrétní praxe muzeí a dalších kulturních institucí. Během pěti dnů nabídla pohled na to, jak s tématem pracují německé kulturní organizace a co z jejich zkušeností může být užitečné i pro Královéhradecký kraj.

Inkluze začíná u lidí, kteří kulturu tvoří

První a hlavní zastávkou bylo drážďanské Servicestelle Inklusion im Kulturbereich (spadající pod organizaci Landesverband Soziokultur Sachsen), která právě řeší to, že inkluze není pouze otázkou technických úprav budov. Je také o tom, jak instituce přemýšlejí o svých návštěvnících, jak s nimi komunikují a zda dokážou rozpoznat překážky, které mohou být pro některé lidi na první pohled neviditelné. Během setkání bylo možné poznat konkrétní činnost organizace, její spolupráci s partnery i způsoby, jakými předává kulturním institucím informace a praktické nástroje. Setkání také ukázalo, že změna nemusí vždy znamenat velkou finanční investici. Často začíná už u toho, jak instituce komunikuje, jaké informace návštěvníkům nabízí a jestli dokáže předem odpovědět na jejich praktické otázky. A že dobrá kulturní instituce s tím počítá už při plánování svých aktivit.

Silným momentem byla účast na konferenci 20 Jahre Einsatz für Antidiskriminierung – und so wichtig wie nie!, pořádaná neziskovou organizací Antidiskriminierungsbüro Sachsen. Připomněla, že překážky, se kterými se lidé v kulturním prostoru setkávají, nemusí být vždy viditelné. Mohou souviset s věkem, zdravotním stavem, pohlavím, původem, náboženstvím nebo dalšími okolnostmi.

Muzeum, kde se s různými návštěvníky počítá

Praktickou podobu těchto principů bylo možné sledovat například v Militärhistorisches Museum der Bundeswehr. Pozornost zde nebyla věnována jen samotné expozici, ale také způsobům, jakými muzeum komunikuje svůj obsah s různými skupinami návštěvníků, od dětí až po lidi se zrakovým postižením. Návštěva muzea ukázala, že přístupnost není jedna konkrétní služba, kterou instituce má, nebo nemá. Jde spíše o soubor mnoha drobných rozhodnutí: jak vysoko jsou umístěné informace na stěně, jak je obsah vysvětlený, zda existuje možnost jiného způsobu vnímání expozice nebo jestli návštěvník předem ví, co ho v muzeu čeká.

Podobným směrem se vydává také Deutsches Hygiene-Museum Dresden, které prostřednictvím technicky a vizuálně působivých expozic otevírá témata spojená s člověkem, společností a jejími proměnami. Výrazný prostor zde dostávají také návštěvníci se zdravotním postižením. Právě tato kombinace atraktivní prezentace a promyšlené přístupnosti ukazuje, že inkluzivní přístup nemusí znamenat rezignaci na moderní nebo experimentální formy muzejnictví.

Od metodiky k reálné zkušenosti

Velmi konkrétní zkušenost nabídla návštěva Botanischer Blindengarten Radeberg – botanické zahrady vytvořené s ohledem na návštěvníky se zrakovým postižením. Zde se ukázalo, že přístupnost nemusí znamenat pouze úpravu stávajícího prostoru. Může být součástí jeho samotného konceptu.

Chemnitz: kultura jako způsob, jak mluvit o společnosti

Druhá část cesty vedla do Chemnitzu, který byl v roce 2025 Evropským hlavním městem kultury. Také zde se ukázalo, že inkluze může mít mnoho podob.

Navštívený program Chemnitz Utopia: Aliens and Herons, vedený umělcem Pavlem Karousem, nabídl pohled na veřejný prostor a umění vzniklé v období socialismu. Procházka nebyla jen výkladem o jednotlivých dílech. Otevírala otázky, jak se proměňuje veřejný prostor a co nám umění říká o představách společnosti, práci nebo budoucnosti.

Na ni navázalo představení Chemnitz Utopia: Oidipus Utopia, které prostřednictvím reinterpretace antického mýtu otevřelo současná témata utopie, demokracie a budoucnosti. Koprodukce nezávislého souboru Laughing Beasts a Činoherního studia Ústí nad Labem zároveň připomněla, jak důležitou roli může mít mezinárodní spolupráce při vzniku kulturních projektů.

I to je jedna z podob inkluze – kultura nemusí pouze zpřístupňovat své prostory různým lidem, ale může vytvářet prostor pro různé pohledy, zkušenosti a otázky.

Co všechno může změnit pohled návštěvníka?

Poslední den patřil chemnitzským muzeím, Kunstsammlungen am Theaterplatz, Staatliches Museum für Archäologie Chemnitz a Museum Gunzenhauser, které nabídly možnost porovnat různé způsoby práce s návštěvníky a sledovat, jak jednotlivé instituce prezentují své sbírky různým cílovým skupinám.

Právě při návštěvě muzeí se znovu ukázalo, že přístupnost není pouze záležitostí lidí se zdravotním postižením. Dobře připravené a představené informace, srozumitelný jazyk, možnost odlišných způsobů vnímání nebo promyšlená orientace v prostoru mohou výrazně ovlivnit zkušenost celé řady návštěvníků.

Pro kulturní organizace je proto důležité přemýšlet nejen o tom, co chtějí návštěvníkům ukázat, ale také o tom, jak se k jejich obsahu návštěvník dostane.

Inspirace pro Královéhradecký kraj

Nejdůležitějším přínosem mobility nebyly jen nové informace a kontakty, ale především konkrétní inspirace pro další práci v Královéhradeckém kraji. Jedním z plánovaných kroků je tvorba auditu přístupnosti kulturních organizací kraje. Na něj by měly navázat informační materiály, které návštěvníkům jednoduše ukážou, jak je konkrétní instituce přístupná například rodinám s dětmi a kočárky, seniorům, lidem se sníženou mobilitou nebo lidem s autismem.

Zkušenosti z Německa budou zároveň sdíleny s pracovníky kulturních organizací a kolegy v rámci konsorcia Erasmus+. Právě další vzdělávání a společné hledání řešení mohou být cestou, jak téma inkluze postupně přenést z jednotlivých projektů do každodenního fungování kulturních institucí.

Cesta tak ukázala jednu důležitou věc: kultura může být opravdu pro všechny, pokud se na různé návštěvníky myslí ještě dříve, než překročí práh galerie, muzea nebo divadla. A inspirace z Drážďan a Chemnitzu může být dobrým začátkem.