Vamberk je odjakživa synonymem pro křehkou krásu propletených nití a místní Muzeum krajky ve Vamberku právě teď zažívá moment, kdy se tradiční řemeslo potkává s energií 21. století.
Po osamostatnění instituce, která byla do 1. dubna letošního roku součástí rychnovského Muzea a galerie Orlických hor, se do jejího čela postavil Vladimír Sodomka – muž s jasnou vizí, který nevnímá paličkování jako pouhý nostalgický relikt minulosti. Pod jeho vedením se muzeum mění v živý, otevřený organismus, kde se historické dědictví přirozeně potkává s moderním designem, 3D technologiemi a ambiciózním cílem: zapsat vambereckou tradici na seznam světového dědictví UNESCO.
S jakou vizí do vedení muzea nastupujete?
Mým přáním je vytvořit z muzea respektované národní centrum krajkářství. Chtěl bych stavět na silném odborném zázemí – kvalitních sbírkách a výzkumu – a současně vytvořit instituci, která bude metodicky podporovat krajkářství napříč republikou.
Stejně důležité je, aby muzeum bylo otevřené lidem – srozumitelné, přátelské a živé – aby je spojovalo. A také, aby bylo prostorem, kde se tradice přirozeně propojuje se současností.
Dlouhodobě pak směřujeme k přípravě nominace této tradice na seznam UNESCO.
Jaké jsou největší výzvy, kterým teď muzeum čelí?
Největší výzvou je přechod na samostatné fungování. Znamená to budování nových procesů, nastavení řízení i vytvoření stabilního provozního zázemí. Paralelně posilujeme vztahy s klíčovými partnery – krajem, městem, odbornou i místní komunitou.
Připravujeme nové programy, výstavy i akce – za dva měsíce jsme připravili tři výstavy a muzejní noc. Budujeme mediální obraz nového muzea a krajkářství a už se nám to začíná promítat do návštěvnosti. To vše směřovalo k přípravě Mezinárodních krajkářských slavností a Bienále české krajky, které se letos staly největší akcí svého druhu.
V čem spatřujete výhody osamostatnění?
Samostatnost přináší především jasnou identitu a možnost budovat silnou značku. Umožňuje rychlejší rozhodování, větší odpovědnost i přesnější cílení aktivit a financování.
Zároveň posiluje naši pozici při navazování partnerství doma i v zahraničí. V regionu, kde má krajkářství mimořádně silnou tradici, je to přirozený krok – jsme krajem krajky a chceme tuto identitu dále rozvíjet.
Jak podle vás vypadá budoucnost krajkářství v 21. století?
Krajkářství má potenciál být plnohodnotnou součástí současné kultury. Ne jako relikt minulosti, ale jako inspirativní prostředek uměleckého a designového vyjádření, který reaguje na nové materiály i technologie. Vedle tradičních technik se objevují nové přístupy, například digitální krajka nebo 3D textilie. Budoucnost podle mě stojí na rovnováze – na kontinuitě a předávání dovedností, ale zároveň na odvaze experimentovat a hledat nové formy.
Jak chcete balancovat mezi tradicí krajkářství a současnými trendy?
Základem je pevné ukotvení v tradici, které doplňujeme otevřeností k novým přístupům. Tradici vnímám jako stabilní základ, na kterém lze stavět, zatímco inovace přináší nové pohledy a možnosti.
Naším cílem je chránit historické dědictví a zároveň ho prezentovat moderně a srozumitelně. Klíčová je spolupráce napříč obory – právě ta umožňuje přirozené propojení minulosti se současností.
Má krajka šanci oslovit i mladší generaci?
Myslím, že ano. Klíčem je způsob, jakým ji představíme. Mladé publikum přirozeně oslovuje možnost si věci vyzkoušet, interaktivita a vizuálně atraktivní obsah, včetně digitálních forem. Pokud krajku dokážeme přiblížit jejich jazykem, její potenciál je velký.
Vidíte prostor pro propojení s módou, designem nebo současným uměním?
Propojení s módou, designem i současným uměním vnímám jako velmi přirozené.
Muzeum je odborným garantem Bienále české krajky – tedy přehlídky toho nejlepšího ze současné tvorby, co u nás vzniká. Spolupráce s designéry a umělci je pro nás cestou, jak krajku dál rozvíjet.
Jak chcete muzeum otevřít širší veřejnosti – nejen turistům, ale i místním?
Rádi bychom muzeum více propojili s každodenním životem ve městě a vrátili ho místním jako přirozené místo setkávání.
Velký důraz chceme klást na spolupráci se školami, spolky i komunitou, aby muzeum nebylo izolovaným ostrovem, ale živou součástí města a regionu. Chceme oživit muzejní zahradu jako krásný a příjemný veřejný prostor v centru města a vrátit tradiční akce.
Na konci školního roku se tak v muzejní zahradě uskutečnilo vyřazování deváťáků. Společně s místními historiky plánujeme i výstavy, které budou vycházet z místního kontextu.
Jaké plánujete výstavy a nové formáty doprovodných programů?
Od začátku dubna připravujeme výstavy v rámci Mezinárodních krajkářských slavností: Krajka v církvi, církev v krajce v rámci projektu NAKI (ve spolupráci s Univerzitou Hradec Králové a dalšími partnery); Jak se šije krajka – Bronislava Bacílková (jedná se o jednu z nejnáročnějších technik). V kostele sv. Prokopa bude vystavena téměř tisícovka paličkovaných vánočních ozdob od krajkářek z celé České republiky i zahraničí, což je světový unikát.
Tradičně jsme chystali soutěžní výstavu Bienále české krajky – soutěžní přehlídku toho nejlepšího ze současné tvorby a další doprovodné výstavy. Na zámku v Rychnově nad Kněžnou aktuálně probíhá další výstava – Tradice krajkářství na Vamberecku.
To vše směřovalo k nejdůležitější události tohoto roku muzea a města Vamberka – tedy k Mezinárodním krajkářským slavnostem a Bienále české krajky, které se uskutečnily ve dnech 26. a 27. června ve spolupráci se slovinskými partnery.
V oblasti doprovodných programů bychom chtěli, aby návštěva muzea nebyla jen o dívání, ale i o prožitku. Vycházíme z jednoduché myšlenky: vidět, pochopit a zažít. Významnou součástí by tedy měly být interaktivní a edukační programy pro různé věkové skupiny.
Jakou roli by podle vás mělo muzeum hrát v kulturním životě regionu?
Muzeum by podle mě mělo být nejen „strážcem tradice“, ale i „majákem pro krajkářky“.
Na jedné straně uchovává a předává hodnoty, na druhé propojuje lidi a vytváří nové příležitosti. Rádi bychom byli místem, které podporuje krajkářky, propojuje komunitu a dává této tradici viditelnost.
Zároveň má muzeum významnou roli v cestovním ruchu a prezentaci regionu jako místa s jedinečnou kulturní identitou.
Chystáte spolupráce s jinými institucemi, školami nebo tvůrci?
Spolupráce je pro nás klíčová. Chceme spolupracovat s krajkářskými spolky i jednotlivými tvůrci, školami, univerzitami a podobně a vytvářet prostor, kde se potkává vzdělávání, výzkum i praxe.
Důležitá pro nás bude také spolupráce s muzei, profesními organizacemi i zástupci kreativních oborů.
Jak plánujete navázat mezinárodní spolupráci a odkud se chcete nechat inspirovat?
Chceme být součástí mezinárodního prostředí a inspirovat se u předních evropských center krajkářství. Blízká je nám spolupráce se Slovinskem a Slovenskem, ale i s Itálií, Francií nebo Polskem.
Důležitou roli hrají krajkářské a muzejní profesní sítě jako OIDFA (L’Organisation Internationale de la Dentelle au Fuseau et à l’Aiguille – Francouzská nezisková organizace podporuje mezinárodní komunitu zájemců o krajkářství, pozn. aut.) a ICOM (International Council of Museums – Mezinárodní rada muzeí, pozn. aut.), které umožňují sdílení zkušeností i spolupráci.
Velkým tématem je pro nás i spolupráce na nominaci krajkářství na seznam UNESCO.
Poslední otázku máme pro všechny stejnou. Jaké místo v Královéhradeckém kraji máte nejraději a proč?
Měl jsem možnost poznat řadu zemí, ale stále se vracím k tomu, že Česká republika je mimořádně rozmanitá a pro mě jedna z nejkrásnějších. To platí i o Královéhradeckém kraji, který mám rád právě pro jeho pestrost – nabízí hory, skály, vodu i krásnou přírodu, ale také silnou historii a živou kulturu.
Pokud bych si měl vybrat konkrétní místa, pak by to byly hory a skalní oblasti – pro jejich jedinečnou kombinaci klidu, síly a autenticity.