Karlova Koruna patří k nejvýznamnějším barokním stavbám v Česku a již více než 300 let dominuje krajině nad Chlumcem nad Cidlinou a svojí impozantní siluetou vítá všechny návštěvníky, kteří sem míří. V posledních letech prošel areál náročnou rekonstrukcí, za kterou získal prestižní ocenění památkové péče Hereditas Obligat (Dědictví zavazuje) od Královéhradeckého kraje.
Zajímalo nás, jaké to je řídit památky s bohatou historií, co obnášela jejich nedávná rozsáhlá rekonstrukce a jaké výzvy i příležitosti přináší péče o kulturní dědictví v 21. století. Obrátili jsme se proto na ředitelku objektu Martinu Kubešovou, která nás na rozhovor pozvala do své netradiční pracovny ve sklepení zámku.
Představíte prosím zámecký areál.
František Ferdinand Kinský nechal zámek pro reprezentační reprezentativním účely vystavit v letech 1721 až 1723 architektem Janem Blažejem Santinim-Aichelem. Na počest návštěvy Karla VI. dostal jméno Karlova Koruna. Nedostatek prostorů v zámku vedl k postupné výstavbě hospodářských budov v okolí, tzv. zámeckou depandance. To bylo ovlivněno i tím, že chov koní provází rod Kinských po celou historii.
Areál je známý hlavně vlastní stavbou zámku, který je dominantou a tyčí se do dálky, ale není to jenom stavba zámku. Areál je tvořen velkým parkem v anglickém stylu, ten má zhruba 20 hektarů. Vedle zámku tady máme další budovy: jízdárny, konírny, kočárovny, nachází se zde empírová oranžérie s francouzskou zahradou, vodárna a další domky u vjezdových bran. Je to spousta budov a spousta práce okolo.
A co z toho máte na starosti vy?
Veškerý managment kulturních památek ve vlastnictví Kinský dal Borgo. S nadsázkou řečeno jsem levá ruka Kinských pro správu zámku Karlova Koruna a hradu Kost, který je národní kulturní památkou. Za poslední dobu k tomu přibyla Obora, respektive hotel v srdci jedné z nejstarších loveckých obor.
A co to skýtá? To, co musí dělat každý hospodář pro správné fungování budov, s tím rozdílem, že se jedná o kulturní památky a o to sebou nese více agendy a odpovědnosti. Konkrétně je to příprava oprav, jednání s úřady, s projektanty, architekty, se stavebními firmami. Aktuálně je toto moje hlavní pracovní činnost, vedle toho je to starost o personál, tvorba nabídky služeb pro veřejnost ve spolupráci kastelánem, nabídka svatebních služeb nebo tvorba služeb pro eventové akce. Je to velmi široký záběr. Když jsem nastupovala ke Kinským, tak mi říkali: „Martino, pojďte to tady oživit, přilákat firmy a akce“, cíl byl zřejmý, zlepšit ekonomiku, což je u historické památky těžké.
„Alfa omegou fungující spolupráce je otevřená komunikace a důvěra s majiteli. A toho já si nesmírně cením!“
To je opravdu obsáhlá pracovní agenda. Jak to stíháte?
Alfa omegou fungující spolupráce je otevřená komunikace a důvěra s majiteli. A toho já si nesmírně cením! U Kinských pracuji 20 let. Nejdřív jsem se učila, pozorovala jsem, jak to dělají ostatní podobné objekty. A i nadále přijímám nové trendy, nápady. Ráda navštěvuji různé semináře a workshopy. Podle mě je to o nadšení a správných lidech. Je to různorodá práce, která přináší každý den nové možnosti a výzvy.
Jak jste tuto pozici získala?
Díky náhodě, jak to v životě vždycky je. Díky italštině, protože jsem asi 3 roky pracovala v cestovních ruchu v Itálii. Pak jsem se rozhodla vrátit do Čech a Kinští zrovna hledali překladatelku na pilu, kam se implementovala nová technologie z Itálie, a tam jsem se seznámila s rodinou, především s Giovannim a Piem, dnešními stálými majiteli, syny restituenta Norberta Kinského. Majitelé v té době zrovna hledali někoho, kdo by areálu přinesl nový směr. Já jsem jim říkala, že tomu vůbec nerozumím, protože nejsem historička, nicméně mám ráda hezké věci, mám ráda zámky a hrady, a tím začala naše spolupráce a trvá do teď. Ale už bych řekla, že je to spíš poselství než práce, protože mi to dává neskutečný smysl.
Je těžké se domluvit s majiteli, pro které je zámek a hrad rodinným odkazem?
Doba se mění, situace se stále vyvíjí. Vlastnit a provozovat památky je obecně velká zodpovědnost a břímě. Do vedení firmy přibyli synové majitelů, kteří tady žijí, a můžu jim operativněji objasnit praktické věci, které se těžko vysvětlují, když nejste přímo na místě. Ale dobrý vztah s majiteli a jejich lidskost je pro mě základem fungující spolupráce. Pomáhají mi překonat nelehké pracovní problémy a situace. A že jich není málo (smích).
Co vás nejvíce těší na samotné práci?
Smysluplnost. Tím, že mám možnost být u toho, opravit tak významné památky a vracet jim život. Smysl vidíte každý den, když jdete do práce. Když to mám pak popsat směrem ke své osobě, tak mě nejvíc naplňuje vlastní vztah s majiteli. Ten vztah už není pracovní, ale lidský. Cením si hodnot a poselství, které mi předávají a které mě naučili. Mám taky možnost potkávat neuvěřitelné spektrum zajímavých lidí, historiků, umělců, stavebníků a všechno to jsou lidi, kteří vás obohacují.
Vraťme se k samotnému areálu. Budovy prošly dlouholetými opravami. Můžete nám přiblížit největší výzvy, kterým jste při obnově čelili? Jak dlouho opravy probíhaly?
Přelomová byla oprava, která proběhla díky evropským dotacím IROP v letech 2020 až 2023 a zahrnovala revitalizaci chátrajících budov v zámeckém areálu, a to jízdárna, konírna, kočárovna a domek u tzv. červené brány.
Dotace měla přesné podmínky a postupy. Nemohlo zde vzniknout ubytování nebo restaurace, vše muselo zůstat kulturní památkou, což se nám podařilo. Samotní majitelé chtěli, aby se budovy opravily a fungovaly jako v minulosti. Bylo však důležité, aby památkové objekty měly i účel a smysl. Nemá cenu opravovat památky, které budou prázdné a nevyužívané. Samostatné expozice jsou všude, my potřebovali interaktivní prostor pro návštěvníky. Proto jsme z jízdárny vytvořili multifunkční sál pro různé společenské akce, koncerty, divadla. A tady se výzvy objevily v rámci komunikace a spolupráce s úřadem památkové péče, protože v případě obnovy památky je vždy zásadní závazné stanovisko památkové péče. Je však potřeba zohlednit to, co si doba žádá. Dnešní legislativa vyžaduje vzduchotechniku, bezpečnostní předpisy, správné osvětlení. Výzva byla vytvořit smysluplný, funkční a přitom esteticky zdařilý projekt, který bude na úrovni reprezentovat historické sídlo nemalého významu pro ČR. A to si myslím, že se společnými silami podařilo. Dík patří všem zúčastněným, kteří se na projektu podíleli!
Opravy probíhaly intenzivně tři roky a někdy i za pochodu jsme měnili a tvořili finální verze využití, které jsme chtěli předem definovat a vytvořit tak ekonomicky schopné podmínky provozu. Nechtěli jsme jen opravit a mít hezké budovy, chtěli jsme i funkční a praktické prostory. Štěstí jsme měli hlavně na dobrý tým lidí, operativního a reagujícího projektanta a skvělý a profesionální technický dozor.
Bylo to náročné i administrativně a myslím, že nás papírování ještě čeká, protože udržitelnost projektu je 5 let. Náročné to určitě bylo, ale výsledek stojí za to. Bylo potřeba i nadšení. To prožívali i majitelé, kteří když jednou přijeli měli i slzy v očích. Nevěřili, že se jim zámek vrátí a jednou budou stát u opravených zámeckých budov, které se jim vrátili ve špatném stavu. Jediný navštěvovaný objekt byl zámek a kolem dokola byly jen nepřístupné budovy, staticky narušené.
Myslíte, že to byla oprava za pět minut dvanáct?
Dalo by se říct, že ano. Pro určité budovy určitě. Pro jízdárnu rozhodně. To nám potvrdil i statik.
„Chtěli jsme, aby se na zámek vrátili koně, byl slyšet jejich řehot, byla cítit jejich vůně, to sem prostě patří.“
Zmínila jste, že jedním z cílů bylo navrátit budovám původní účel. Jak náročné bylo například znovuobnovit chov koní Kinských a co pro vás symbolizuje jejich návrat?
Věděli, že je správné vrátit do zámeckého areálu koně, přestože je to velká zodpovědnost, práce a finanční náklad. Věděli jsme, že původní chov sem vrátit nemůžeme. Vznikly zde sice stáje, ale jedná se spíš o takové vitríny pro koně, bez velkého profesionálního zázemí. Cílem byla atraktivita pro návštěvníky, chtěli jsme, aby se na zámek vrátili koně, byl slyšet jejich řehot, byla cítit jejich vůně, to sem prostě patří. Koně jsme si proto půjčili od chovatele koní pana Pulpána z Jezdecké školy Equus Kinsky, který plemeno Kinských má. Takže teď nám tu běhají dvě kobylky.
Za tuto rozsáhlou obnovu zámeckého areálu jste v loňském roce získali ocenění památkové péče Královéhradeckého kraje Hereditas Obligat (Dědictví zavazuje). Jaký význam pro vás a pro rodinu Kinský dal Borgo ocenění má?
Osobně jsem za získané ocenění samozřejmě velmi ráda, ale největší radost mi udělal samotný fakt, že to mělo velký význam pro majitele. Jejich působení a úsilí tady v Čechách bylo konečně oceněno. Cenu si přebral osobně pan Giovanni Kinský dal Borgo s velkou hrdostí!
Plánujete další opravy?
Momentálně potřebujeme nabrat dech a čas na to, abychom se sžili provozně s novými prostory. Stále je tady co dodělávat a vymýšlet – vylepšujeme nabídku návštěvníky, prohlídkové okruhy. Letos chystáme opravu vjezdové brány do areálu, opravu zadního prostoru za jízdárnou včetně opravy historické přístavby u vodárenské věže. Nad vstupem do zámku vytváříme společně s památkáři kamenný erb Kinských, znak rodového sídla.
Seznam dalších rekonstrukcí existuje, ale zatím jen ideově. Finanční náklady na opravy jsou velmi vysoké a hospodářství Kinských netvoří jen kulturní památky, ale i lesní hospodářství, pila a další nemovitosti. Krásné by bylo opravit Tereziánský trakt, tzv. nový zámek, který stojí přímo před budovou zámku. Jedná se však o rozsáhlý projekt, který potřebuje kvalitní přípravu,stanovení efektivního využití. Určitě by měl sloužit opět návštěvníkům. Přemýšlíme o nové prodejně, galerii, zámeckém ubytování či menším gastroprovozu.
Máme nápady na revitalizaci zámeckého zahradnictví, kde stojí historické skleníky, což je krásná památka v destruktivním stavu. Zahradnictví by mohlo jednou fungovat jako odpočinková zóna pro návštěvníky a rodiny s dětmi s ekologickými tématy.
Jsou opravené budovy přístupné veřejnosti a co byste chtěla, aby si návštěvníci z návštěvy areálu odnesli?
Zpřístupnění budov veřejnosti byla podmínka projektu. Vznikl zde nový okruh Kopytem sem, kopytem tam, který probíhá zatím bez průvodce pomocí QR kódu a audiovizuálních prvků. Návštěvník se dostane do budovy jízdárny, konírny i kočárovny, kde uvidí vystavené kočáry ve vlastnictví Kinských. Mimo projekt vznikla venkovní trasa parkem tvořená 11 cedulemi. Každá cedule pak prostřednictvím audioguide aplikace prezentuje historii a život na zámku. Namluvena je v ich formě – hrabě Kinský autenticky mluví o životě na zámku.
Byli bychom rádi, kdyby si návštěvníci odnesli něco jako živou historii, pocit, jaký byl život šlechty na zámku. Nejen z pohledu historického, ale i lidského. Dnešní návštěvník je náročnější a náročnější. Nestačí mu odmluvená prohlídka zámku průvodcem, chce více interaktivity, ale i dobrou kávu a profesionální prostředí. Tady na Chlumci mají možnost si odnést příběh Kinských, kteří měli to štěstí v běhu dějin zachovat kulturní dědictví, pokračovat a dál ukazovat dnešní generaci, jaký život tehdy byl a jaký je dnes. Určitě doporučuju zhlédnout film, který běží v nové pokladně u vstupu do zámeckého areálu. Vypráví o novodobé historii rodiny Kinských, tam ta emoce je ohromná. Možná bych i doporučila nejdříve zhlédnout film a pak až si projít samotný zámek a areál.
Poslední otázka je pro všechny stejná. Jaké místo v Královéhradeckém kraji vám je nejbližší a proč?
Pochopitelně zámek Karlova Koruna (smích). Ale ráda jezdím do Hradce Králové na Velké náměstí a na Kuks.