Jak proměnit veřejný prostor, aby nebyl jen místem pro chodce a auta, ale i prostorem pro umění a setkávání lidí? Co všechno patří do nemateriálního kulturního dědictví a proč by to klidně mohlo být třeba kutilství nebo zavařování?
Na tyto otázky hledali odpovědi účastníci akce odboru kultury Komunikační platforma Strategie kultury a památkové péče Královéhradeckého kraje, která proběhla 25. listopadu v Divadle Drak.
Dialog pro kulturu ve veřejném prostoru je nezbytný
První panelová diskuze se věnovala kultuře ve veřejném prostoru, protože kultura se nekoná jen v divadlech a galeriích, ale všude kolem nás. Jak propojit kulturu s každodenním životem měst a obcí a ukázat, že kulturní politika nemusí být jen teorie, ale živý proces, který se dotýká každého z nás, představila kulturní aktérka, která se dlouhodobě věnuje tématu veřejného prostoru Aneta Jasná. O přístupu města promluvila Veronika Vobořilová, architektka Odboru hlavního architekta města Hradce Králové, a ukázala, že kvalitní veřejný prostor vzniká teprve tehdy, když se potkají urbanisté, kulturní aktéři i samotní obyvatelé. Umění a participativní projekty v Ústí nad Labem představil Štefan Pecko, pedagog a umělec, který se věnuje veřejnému prostoru a jeho výzvám. V Ústí nad Labem často narážejí na těžké otázky, ale zároveň se zde rodí silné a autentické projekty. O tom, že dialog mezi kulturními aktéry a úřadem může opravdu fungovat, pokud iniciátoři vědí, na koho se obrátit, mluvil vedoucí Oddělení koncepce kultury Magistrátu města Olomouce Radim Schubert.
Kulturní dědictví nejsou jen lidové písně a kroje
Druhý blok Platformy přiblížil téma nemateriálního kulturního dědictví. Ředitel Muzea východních Čech v Hradci Králové Petr Grulich seznámil s novou Koncepcí ochrany a péče o nemateriálního kulturní dědictví Královéhradeckého kraje, která přináší nový pohled na celé téma. Zdůraznil, že jde o živé téma, které se týká nás všech, i když si to na první pohled třeba nemyslíme. Pokud ve Finsku může být kulturním dědictvím čtení pohádek na dobrou noc, jistě i my najdeme tradice, které jsou nám blízké.
V panelové diskuzi na téma, jak definovat dnešní kulturní dědictví diskutovala ředitelka Odboru regionální a národnostní kultury Ministerstva kultury ČR Kateřina Klementová spolu s Kateřinou Churtajevou z Národního institutu pro kulturu (NIK). Konkrétní příklady uvedla kulturní antropoložka Muzea východních Čech v Hradci Králové Lenka Hlavatá a teatrolog, překladatel a lektor festival amatérského divadla v NIKu Michal Zahálka. Panelisté se shodli, že společný přístup a hledání živého kulturního dědictví má smysl.
Po skončení hlavního programu čekal účastníky interaktivní workshop s názvem „ŽIVÉ DĚDICTVÍ KRAJE: Společně o tom, co nás spojuje“. Navázal na panelovou diskuzi o nemateriálním dědictví a nabídl otevřený prostor k tomu pojmenovat a sdílet, co všechno můžeme považovat za součást našeho živého kulturního dědictví.
Atmosféra plného sálu potvrdila, že strategie Královéhradeckého kraje se skutečně používá a posouvá kulturní dění v regionu dopředu. Kulturní scéna má chuť hledat společné cesty a Platforma je jedním z míst, kde tyto cesty vznikají.
Fotografie, prezentace a výstupy budou již brzy zveřejněny.