Někdy jsou za velkými úspěchy úplně nenápadné příběhy lidí, kteří svou práci dělají srdcem. Knihovna v Černilově s Janou Žárskou je toho skvělým příkladem. Letos knihovna získala hned dvě ocenění a nás zajímá, čím si to zasloužila. Jaké kroky vedly k tomuto úspěchu a jak inspiruje nejen místní, ale i další knihovny v regionu? Jak se knihovně daří být i v 21. století důležitým komunitním a vzdělávacím centrem? Vydejte se s námi do malebné obce Černilov u Hradce Králové.
Prosím představíte se na úvod čtenářům?
Původem pocházím z Prahy, ale moji předkové žili tady v Královéhradeckém kraji na Policku, na Hořicku, kolem Nové Paky a šli pak za prací do Prahy. Vrátila jsem se sem díky práci mého manžela, který je evangelickým farářem a učitelem na střední škole. Manžel dostal nabídku práce tady v kraji, ačkoliv pochází z Valašska. A tak jsme se ocitli v Královéhradeckém kraji a už tu žijeme 22 let. Tak jsem se dostala i do Černilova, protože můj manžel tady pracoval.
Co vás přivedlo do místní knihovny?
Já jsem tady nejdřív byla na mateřské dovolené se třemi dětmi, a když jsem skončila mateřskou dovolenou, tak jsem dostala nabídku práce v knihovně. Ale jinak jsem knihovnictví vůbec nestudovala, studovala jsem na Filozofické fakultě v Praze obor Andragogika a personální řízení a druhý obor Sociální práce.
Když jsem měla malé děti, tak jsme moc rádi do knihovny chodili. Tehdy tady byla knihovnicí paní Eva Skákalová, a když se mi chýlila poslední rodičovská dovolená ke konci, ona říkala, že by už ráda odešla do důchodu a jestli bych to třeba po ní nechtěla zkusit. Já jsem tehdy usoudila, že to je fajn, je to tady v místě. Bydliště kousek, děti tady budou chodit do školy a mohla bych to vyzkoušet, jestli mi to půjde. A už jsem tady v práci 14 let a pořád mě to moc baví.
Co vás na vaší práci nejvíc baví?
V knihovnické branži se pořád objevují nové a nové věci, ta práce je ohromně tvořivá. A to mě tak jako chytlo za srdce, protože mám tady i díky zřizovateli, obci Černilov, dost volné ruce a můžu si realizovat to, co mě baví. Někdy je těch příležitostí teda až moc, že by se hodil ještě někdo k ruce, protože knihovny nabízejí tolik různých programů a práce se všemi věkovými skupinami, že by se ještě možná hodilo, kdyby nás tady bylo na to víc.
Takže pracujete v knihovně sama? A máte na starosti jenom knihovnu?
V knihovně jsem tady sama. A mám na starosti knihovnu a pak ještě Kulturní a spolkový dům. To je bývalá evangelická stará škola, která patří obci už asi 16 let a funguje teď pro volnočasové programy. Takže koordinuji program v knihovně a i v tom spolkovém domě. Letos jsme si připomínali, 160 let, že ta budova už tady v obci funguje.
Jaké to bylo začít na nové pozici?
Musím říct, že první měsíc teda byl hodně těžký, protože samozřejmě jak po dlouhé rodičovské dovolené člověk nastoupí do práce, tak má pocit, že vůbec nic neumí. A ten vlak trochu člověku ujede, i co se týká třeba práce na počítači, ale já to teď zpětně hodnotím velmi pozitivně. My patříme metodicky pod Knihovnu města Hradce Králové, kde je metodičkou paní Kateřina Hubertová. A ta chce, aby na tom byly naše knihovny co nejlépe, takže všechny „honí“, aby měli hodně programů a aby byly profesionální, aby prostě dělali tu nejlepší práci. A v mých knihovnických začátcích, když jsem se měla potýkat třeba právě s nějakým vykazováním statistiky v excelových tabulkách a správným vykazováním všeho možného, tak to jsem si teda říkala: „Tohle, to je hrůza, to nezvládnu.“ Ale člověk se pak pomalu do toho vpravil. Po každé mateřské dovolené je to složitý rozjezd.
„Knihovny mají tu výhodu, že mají velmi dobrý systém vzdělávání a sdílení programů.“
Máte nějaké zajímavé projekty, které knihovna organizuje?
Moje předchůdkyně zavedla moc prima programy, které fungují do dneška, jako třeba pasování prvňáčků na čtenáře, v tom stále pokračujeme. Knihovny mají tu výhodu, že mají velmi dobrý systém vzdělávání a sdílení programů, protože mají svoje metodicky pověřené knihovny a zároveň mají Svaz knihovníků a informačních pracovníků a v rámci toho se dělají různé celorepublikové kampaně. A pořád se vymýšlí něco nového a záleží na knihovnách, jestli se do toho přidají, nebo ne. Za tu dobu, co tady jsem, se ten program rozšířil od nabídky pro úplně nejmenší děti v rámci projektu Bookstart. Pak máme taky programy pro mateřské školy jako čtenářské lekce a teď nově děláme virtuální univerzitu třetího věku, což je vzdělávání seniorů a to je také moc potěšující práce. Tak já bych řekla, že se ten program asi neproměnil tak prostorově, v té naší staré, trochu retro knihovně (smích), i když tady máme taky novinky, ale rozrostli jsme se, co se týká nabídky programů.
Ještě mě napadla jedna vynikající soutěž, kterou vymyslela Knihovna města Hradec Králové. Jmenuje se to Lovci perel a je to soutěž pro děti školního věku, i když už se u nás zapojili i dva předškoláci, co se už naučili číst. Smysl je v tom, že děti mají přečíst knížku, ke které dostanu úkolový list, a když tu knížku přečtou, tak vyplní otázky z toho listu. Za každou přečtenou otázku dostanou perličku a pak na konci toho období si v obchůdku můžou za tu perličku koupit nějakou drobnost. V letošním roce se účastnilo tady u nás v knihovně padesát tři dětí, což je úplně rekordní číslo. To jsme ještě nikdy neměli. Tak z toho mám radost, že to děti motivuje. A funguje už to tady u nás v knihovně asi 13 let, ale letos máme rekordní počet lovců perel.
A pak mě velmi těší, že jsme vloni začali virtuální univerzitu třetího věku a průměrně se toho účastní v každém semestru asi 15 seniorů. Je to taky moc fajn, protože tam to má několik takových rovin, jako že oni se společně sejdou v kulturním domě na přednášku, kterou zhlédnou a potom doma vyplňují online test z toho, co na přednášce slyšeli. Mají motivaci, aby se aktivně účastnili pohybu v digitálním světě, aby se uměli přihlásit do svého posluchačského konta, aby uměli ten test správně vyplnit a musí nad něčím přemýšlet a setkávají se a radí si dohromady, tak vidím, jak je to hrozně moc baví, a to je skvělé.
Když jsem sem přicházela, všimla jsem si, že tady máte čtenářský sál. K jakým aktivitám ho využíváte?
Ten čtenářský sál je nádherná věc a děkujeme kraji za podporu, protože díky příspěvkům od Královéhradeckého kraje jsme mohli rekonstruovat bývalou starou svatební síň, která už byla taková retro z 80. let. A protože obec opravila tady jeden z kostelů, kde se teď konají svatby, tak tady ta obřadní síň na úřadě už nebyla potřeba, tak jsme ji s pomocí příspěvku kraje a obce proměnili ve Čtenářský sál. Velmi se na tom podílela paní místostarostka Petra Kubařová, která tehdy nově nastoupila do funkce. Sál je koncipován tak, aby se dal využívat víceúčelově. Máme tam nábytek, který se dá různě modifikovat, můžeme si udělat různý typ prostoru a nejvíce jej využíváme, když přijde do knihovny škola nebo školka a potřebujeme dělat nějakou kreativní nebo hudební aktivitu nebo se třeba trošku protáhnout. Přeci jenom tady v knihovně, když jsou tu regály a knihy a přijde celá třída, tak se sem horko těžko vejdeme, kdežto ten čtenářský sál je takový hezký světlý a dá člověku možnost zase dělat úplně jiné aktivity.
Knihovna je často považována za kulturní centrum obce. Vy máte na starosti také místní kulturní dům. Jak obě centra spravujete?
Já myslím, že je to nejlepší propojovat, já mám ráda propojování, když se propojuje sféra zisková i nezisková, spolky, škola, obec, když to takhle jde. Každý měsíc se snažíme dělat kalendář aktivit, aby každý v Černilově věděl, co se pořádá, a ten je jednak vytištěný a pak je taky v internetové podobě a tam usilujeme o to, aby nabídka byla opravdu pestrá, kultura, sport, vzdělávání, jak to jde. Naše knihovna má malé prostory, a proto využíváme i Kulturní a spolkový dům, kde se zároveň konají i další spolkové a jiné akce. Myslím si, že se to hezky prolíná a propojuje.
Jakou roli podle vás hraje knihovna v dnešní digitální době?
Myslím si, že knihovna je místem, kde se člověk může dobře potkávat s technologiemi. Ve spolupráci s nadací Moudrá sovička jsme začali dělat školení pro seniory o práci s chytrým mobilním telefonem a tabletem a je o to veliký zájem. Konalo se to poprvé a zúčastnilo se šestnáct seniorů, kteří chtějí v tomto vzdělávání pokračovat.
Dále nově nabízíme půjčování e-knih, čtenáři si tak můžou knihu stáhnout do mobilu nebo do čtečky. Je zajímavé, že spousta lidí stále chce klasickou knihu, pořád je to pro ně nejlepší. Ale zároveň to propojování je moc důležité. A i jako knihovna musíme využívat samozřejmě všechny moderní komunikační kanály, abychom měli v pořádku webové stránky a sociální sítě. Se čtenáři komunikuju přes WhatsApp, Skype a přes Messenger. Digitalizace je v tom i u nás důležitá.
Jsou podle vás nějaké další výzvy, kterým dnes knihovny čelí? Asi to nebude snižující počet návštěvníků, když zmiňujete práci s mladými rodinami a se seniory.
Výzvou je asi mládež, protože u nás jsou čtenáři hodně děti. Díky tomu, že spolupracujeme se školou a školkou a děti sem chodí na čtenářské lekce, tak ty nejmenší děti si hodně půjčují knížky. Ale pak taková generace od 12 let výš, oni pak často odsud chodí na střední školu někam do jiného města, a tak využívají služby tam. A možná také střední generace nemá tolik času na čtení, takže tam taky není čtenářská populace tak zastoupená.
Aktuálně řešíme výzvu prostorovou, protože bychom potřebovali rekonstrukci tady toho objektu, tahle budova je už stará a potřebovala by vyměnit okna, vymalovat a vyměnit podlahu. Třeba jednou to dopadne taky. Myslím si, že nabídka služeb je to, co tu knihovnu dělá zajímavou.
Vy jste letos v říjnu získali ocenění Knihovna roku Královéhradeckého kraje. Proč myslíte, že jste porotu zaujali?
Doufám, že to bylo tím, že se, myslím, daří propojovat právě hezky tu sounáležitost jako obec, knihovny, školy, školky a komunity. Měla jsem z toho dojem, že se komisi líbilo to, že se nám právě daří tyto světy společně propojovat.
A jestli bych mohla, tak bych moc chtěla poděkovat paní náměstkyni Berdychové [rozhovor proběhl v říjnu 2024 – pozn. aut.], protože ona knihovnám ve svém funkčním období velice přála. A díky ní projekt Bookstart získal podporu kraje a získali jsme tak řadu skvělých pracovních pomůcek pro děti.
Letos se Černilovu opravdu daří, získali jste také ocenění Bibliotheca inspirans. O jaké ocenění se jedná?
Je to ocenění od Nadace Open Society Fund za mimořádnou péči o rozvoj a well-being svých zaměstnanců. Podle nadace se nám daří udržovat dobré vztahy na pracovišti mezi obecním úřadem, knihovnou a vůbec všemi zaměstnanci úřadu.
Gratulujeme! Je něco, co byste chtěla změnit? Máte nějakou vizi pro budoucnost knihovny?
Kdyby se povedlo rekonstruovat oddělení pro dospělé, to by bylo úžasné, i když představa, že tohle všechno musíme přestěhovat, mě děsí (smích). Ale určitě by to moc prokouklo a moc by to pomohlo. Je taky plán, že se možná jednou podaří zrekonstruovat nebo udělat úplně novou budovu obecního úřadu, protože tady, kde my se nacházíme, tak je ještě zároveň pošta a kanceláře obecního úřadu a ta budova už není v úplně dobré kondici. Kéž by se podařily nové prostory, to by se rozvinuly další nové možnosti.
V blízkém horizontu by se mi moc líbilo, kdyby se nám podařilo půjčovat audioknihy, protože o to je taky velký zájem, ale zatím poskytovatel našeho knihovnického systému ještě tuto možnost neumí. Tak až se to povede, tak to bude skvělé, protože jsem moc ráda, že se podařily e-knihy, tak ještě ty audioknihy.
„Buďte laskaví vždy, když to jde, a vždy to jde.“
Co byste poradila kolegům knihovníkům, kteří se snaží svou knihovnu posunout na vyšší úroveň?
Řekla bych, aby se nebáli zkoušet nové věci, protože někdy člověk vůbec neví, co z toho bude, ale prostě se nebát a pořád zkoušet něco nového. Třeba když jsme začínali s Bookstartem, tak poprvé vůbec nikdo nepřišel, několikrát jsem připravila lekci a nikdo nepřišel. A teprve až když lidi zažili, co to znamená, začalo se to nabalovat. Tak aby se nebáli vytrvat, že někdy to ze začátku úplně nejde. Pak si ještě myslím, že taková dobrá věc – to je heslo mé kolegyně hlavní účetní a na to vždycky často myslím a ona říká : „Buďte laskaví vždy, když to jde, a vždy to jde.“ Tak někdy jsem přijde třeba čtenář, který není úplně dobře naladěn, a člověk se musí hodně držet, aby se tím nenechal zviklat. Tak myslím, že i lidi přichází hodně za atmosférou a že když knihovník je dobře a trpělivě naladěn, tak to tomu taky hodně pomůže.
Několikrát jsme narazili na projekt Bookstart? Prosím představíte ho čtenářům?
Je to program, který vznikl před mnoha lety ve Velké Británii. Tady v České republice s tím začal Svaz knihovníků a informačních pracovníků asi před čtyřmi lety, před covidem. Smyslem toho je, aby se rodiče s nejmenšími dětmi nebáli přijít do knihovny. Protože často mají pocit, že v knihovnách musí být potichu a nesmí se běhat a dupat, ale tak to není, protože i ty nejmenší děti, když vyrůstají mezi knihami, pak vědí, že jsou zde vítáni, a najdou si cestičku ke knihám a ke vzdělávání. Proto je smyslem programu jednak vytvořit bezpečný prostor a nabídnout jim program, který si každá knihovna tvoří podle sebe. U nás v knihovně děláme v rámci projektu Bookstart jednou měsíčně pravidelné programy pro děti od narození do školkového věku, aby i oni si mohli půjčovat knížky domů, aby věděli, že knihovna je tady i pro ně a jejich rodiče. Teď naposledy nás tady v té malé knihovně bylo 36 maminek a jejich dětí. Proto jsme rozšířili nabídku knih na dětská leporela nebo pro rodiče nabídku, jak se starat o děti, jak je vychovávat a psychologickou literaturu.
Protože jste knihovnice, musím se zeptat, jaký je váš oblíbený autor či kniha. Nebo jste v poslední době četla něco zajímavého?
Oni si všichni myslí, že já tady sedím u dveří a čtu si (smích), ale většinou knihovnici pořád někde běhají, i když to nevypadá, a moc času na čtení nemají. A já jsem toho úplně stejný příklad. Ale můj oblíbený autor je třeba Miroslav Nevrlý z Jizerských hor. A nedávno vyšla nádherná kniha Aleše Palána, která se jmenuje Náčelník a je o životě Miroslava Nevrlého, o tom, jak zasvětil celý svůj život Jizerským horám a poznávání přírody. Tak to je kniha, která mě hodně chytla za srdce. A teď na nočním stolečku mám takovou smutnější knihu od Zuzany Satori, je to teda pseudonym autorky. Napsala knihu Zažila jsem nebe i peklo, a je to o ženě, která žila s narcistickým partnerem. Je tam víc příběhů žen, které tohle zažily, a protože některé z nich znám, je to hodně těžké téma a někdy společnost nedokáže pochopit, co ty ženy prožívají.
Co plánujete na listopad?
Určitě nás tady čekají zajímavé akce. Zmínila bych přednášku Jany Pírkové 14. listopadu o tom, jak se značkují turistické cesty. Je to předsedkyně hradeckých značkařů, tak nám bude vyprávět, jak ta dobrovolnická práce funguje, na to se velmi těším. Je to naše čtenářka a chodí se svým synem na Bookstartové akce. A poslední pátek v listopadu budeme dělat adventní jarmark v Kulturním a spolkovém domě a tam se snažíme oslovit místní lidi, kteří vytváří něco rukodělně. Vždy je tam výstava paličkování, máme tady totiž velmi šikovné krajkářky a škola tam má také svojí prodejní výstavu.
Poslední otázka, kterou pokládám všem, jaké místo v Královéhradeckém kraji máte nejraději a proč?
Já úplně moc miluju Broumovsko, protože jednak tam taky žili moji předkové i v té kladské části, která teď už patří do Polska, tak tam ty kořeny nějak cítím. A já strašně miluju Sudety, ona to je taková sice smutná krajina, ale něčím hluboká, taková magicky hluboká. A protože můj tatínek byl horolezec, tak jsme často jezdili do Adršpašsko-teplických skal, kde jsem jako dítě prožila krásné chvíle, ve skalách a mezi kamarády. Nejraději proto vyrážím na Broumovsko někam do skal mezi skalní bludiště a úchvatnou přírodu.