Taky si pamatujete ze školních lavic baroko jako dobu plnou buclatých andílků, kyprých tvarů a prazvláštních paruk? Co když vám někdo ukáže, že baroko může být nejen divoké, hravé, ale i překvapivě současné?
Ředitelka a dramaturgyně festivalu Theatrum Kuks a ředitelka souboru Geisslers Hofcomoedianten Kateřina Bohadlová již několik let představuje baroko docela jinak. V rozhovoru prozrazuje, proč je pro ni baroko fascinující i dnes, jak se rodí představení na pomezí historie a současnosti, jaké je vést dva kulturní projekty zároveň a co jí přináší trvalá krajská záštita.
Jak byste se představila čtenářům, kteří vás neznají?
To je těžká otázka na začátek. Já si myslím, že jsem člověk, který rád propojuje jiný lidi, takový propojovák (smích), iniciátor, networkingový partner. Mám ráda, když se setkají ty správný lidi, aby došlo k té správné chemické reakci, ať už je to na poli kultury, nebo obecně. Mám ráda lidi, společnost a mám radost, když se podaří nějaká spolupráce. To mě pohání vpřed i v kulturních projektech. Je toho hrozně moc. Vždycky si říkám, že si bereme příliš velké sousto a potom ten rozjetý vlak nestíháme dobíhat. Je hodně těžké nechat ležet ty rukavice a nezvednout je, protože mám ráda výzvy.
Četla jsem, že jste absolventka germanistiky a italštiny a překládáte hry. Byl překlad to, co vás přivedlo k baroknímu divadlu?
Ono se nedá říct, že by mě k divadlu přivedlo jenom studium, byl to souběh okolností před skoro 25 lety, to je šílený (smích). Na jednu stranu mě k zájmu o baroko přivedli rodiče, kteří si v Kuksu pořídili chalupu, shodou okolností bývalou zámeckou kuchyni, takovou malebnou roubenku. Od té doby se můj táta, Stanislav Bohadlo, historik a muzikolog, začal hodně podílet na oživování a připomínání původních lázní Kuks a všeho, co to sebou neslo. Kuks byl tehdy centrem umění a kultury na evropské úrovni, jeho zakladatel, hrabě František Špork, si zde vytvořil takové malé Versailles v údolí řeky Labe. Vlastně si zde plnil svůj sen malého barokního světa, na jehož vzniku se podílela řada velkých barokních umělců. To místo má dodnes velkou sílu a magii i kvůli tomu, jak je postavené, jaké symboly v něm potkáváme.
Když jsem studovala germanistiku a italštinu, zajímala jsem se přirozeně o tohle období, protože jsme právě díky Geisslerům divadlem a barokem absolutně žili. Jsem moc ráda, že jsem se mohla na baroko i divadlo díky svému studiu a svým zkušenostem s Geisslerama a festivalem vždycky dívat z mnoha úhlů, to bylo obohacující a odtud pramenil můj zájem.
Jak začalo spojení Theatrum Kuks a Geisslerů?
My jsme v Kuksu začali s Geisslery (Geisslers Hofcomoedianten – pozn. autora) tvořit, protože jsme byli pozvaní na nultý ročník festivalu Theatrum Kuks. Byl to takový experiment, kdy jsme dostali za úkol zinscenovat barokní hauptakci a vyzkoušet, jak by to mohlo fungovat pro dnešního diváka. Tehdy vznikla tradice, která fungovala 10 let. V průběhu srpna jsme každoročně na rezidenci v Kuksu, i když tenkrát se tomu tak neříkalo, vytvořili novou autorskou inscenaci inspirovanou barokem a kukskými kulturními dějinami. Vznikala přímo na tom místě a byli jsme Kuksem doslova nasáklý skrz na skrz. Na festivalu jsme obvykle novou inscenaci odpremiérovali a pak jsme ji hráli dál. Festival Theatrum Kuks byl od svého vzniku multižánrový a nabízel také unikátní hudební dramaturgii a nezůstal u nultého ročníku. Také Geissleři, kteří po prvním ročníku neskončili, ale začali svou činnost rozvíjet celoročně a později profesionálně. Trávili jsme spolu půlku léta a zabývali se vždy současným divadlem inspirovaným v baroku. Myslím, že tam se zrodilo to silné pouto ke Kuksu, k týmu, ale vůbec zájem o baroko, které bylo velmi teatrální, barvené, pestré a plné kontrastu. Dodnes jsou Geissleři divadelní páteří festivalu, představují zde retrospektivu svých inscenací a patří k nejvíce navštěvovaným bodům programu.
Můžete přiblížit, jak se zrodil festival Theatrum Kuks a jak se vyvíjel od svého počátku?
Samozřejmě. Festival Theatrum Kuks začal opatrně nultým ročníkem. Vymyslel si ho můj táta a dal mu formát a poslání, které je dodnes aktuální. Přál si, aby vycházel z místa konání a z jeho kulturní historie, která dalece přesahuje hranice obce a regionu. Tehdy si dělal všechno sám, na místě měl pár brigádníků. Ale čím více se festival rozrůstal, tak bylo jasné, že se to neobejde bez většího týmu. Zajistit nejen celý program, ale také dostatečný komfort návštěvníků, rozvíjet festival i po logistické stránce, to je na jednoho člověka moc. V roce 2016 táta mně a Petrovi Haškovi po festivalu pod kaskádovým schodištěm v Kuksu řekl:„ Já jsem si svých 15 let udělal a teď je to na vás.“ My jsme to samozřejmě nečekali, ale potěšilo nás to a nakonec jsme se z těch tzv. remcálistů, kteří pořád něco ohledně organizace festivalu kritizovali, stali novým vedením festivalu. Vytvořili jsme spolek, rozšířili tým a ročník 2017 proběhl již pod hlavičku spolku Theatrum Kuks. Členy spolku jsme Petr Hašek, já a můj táta, který je nadále garantem hudební dramaturgie. Organizační tým festivalu je však mnohem početnější, máme zkušené a spolehlivé kolegy v produkci i v technickém zázemí a jsme si vědomi toho, že bez silného týmu by to už zkrátka nešlo.
Po celou dobu trvání festivalu zůstalo stejné jeho poslání propojit během pěti festivalových dní oba břehy Labe a vrátit do Kuksu živé umění. Celoročně tam stojí hospitál, sochy Brauna, lázeňské domy i kaskádové schodiště, které vedlo k dnes již zaniklému zámku, ale živé umění, které bylo součástí celého původního projektu lázní Kuks, chybí.
Letos chceme postavit větší šapito pro festival, proto jsme spustili tento týden kampaň na HitHitu. Když se nám podaří vybrat danou částku, zajistíme lepší podmínky pro umělce i naše návštěvníky.
A co diváci, jak se za dobu festivalu změnili a jsou více otevřenější netradičním formám a žánrům?
Určitě. Divácké řady se nám rozšířily a mnoho diváků se nám vrací. Každoročně jezdí na Teatrum Kuks a těší se na to, co jim připravíme. Z toho máme velkou radost. Naše publikum chce od festivalu víc než jen „holý“ program, miluje a chce zážitky. Proto vždy vymýšlíme objevování nových lokalit a umístění různých produkcí v netradičních nedivadelních prostorách. Takový zážitek je úplně jiný, než kdybyste byli v divadle. Jeden den festivalu, nejčastěji čtvrtek, se koná festivalový výlet. Vyjíždíme do míst s vazbou na Kuks nebo Šporka a umělce v jeho službách. Na výlet jedeme autobusem, na kole nebo na kánoích a cestou nabízíme divadelní, hudební či taneční program. Letošním dopravním prostředkem budou koloběžky.
To zní skvěle. Přiblížíte nám i celý program festivalu?
Máme pět festivalových dnů a připravujeme mezižánrové produkce v celém areálu Kuksu. Je to zhruba mezi 30 a 40 body programu, některé jsou zdarma. Všechny se opírají o kulturní historii místa nebo baroka, čímž je tento festival unikátní. Není možné vytrhnout ho z kontextu a udělat ho třeba v Pardubicích, protože je úzce spjatý právě s Kuksem a jeho okolím.
Náš festival je také unikátní v tom, že je velice neformální a otevřený. Potkávají se tam umělci s návštěvníky, pořadatelé s techniky nebo třeba kulisáci s ministrem kultury a působí to naprosto přirozeně. Poskytuje příležitost pro dialog o tom, co jsme zde viděli a zažili, ale také prostor strávit tam nějaký čas a nechat se inspirovat. Vedle unikátní dramaturgie je tak jeho devízou přátelské otevřené prostředí.
Jak vybíráte a jak vzniká repertoár pro Geisslery a následně Theatrum?
Paradoxně témata, která se v baroku řešila, jsou do určité míry univerzální a aktuální i dnes. V Geisslerech máme neustále aktivní naše senzory na barokní klasiku nebo zajímavé publikace, co vycházejí, nebo se zajímáme o osobnosti, které nějakým způsobem v době baroka významně ovlivnily společnost. Pak se po nich pídíme a hledáme, jestli nás osloví téma a souvislosti s dneškem. Geissleři se zajímají a inspirují barokem, ale je to především soubor, který komunikuje se současným divákem prostřednictvím divadelního představení. To platí dnes stejně jako tehdy v baroku. Často se prostřednictvím barokního díla nebo inspirace prokoušeme k bytostně aktuálnímu tématu.
Momentálně zkoušíme novou inscenaci o Casanovovi, protože v letošním roce se slaví 300 let od jeho narození, a snažíme se tohoto slavného milovníka, ale především politika a diplomata nahlížet současným pohledem. Nebo jsme teď dokončili takový trojlístek – válečnou trilogii – která se týká Třicetileté války. První Inscenace se jmenuje 27 a odehrává se na úplném počátku války v době defenestrace, bitvy na Bílé hoře a nahlíží na okolnosti, které k ní vedly. Druhá část, Simply simplicius, vychází z románu barokního klasika Grimmelshausena a sleduje osud mladého sirotka, který se protlouká životem – válkou. Nic jiného totiž nezažil. Je to velice silná protiválečná inscenace o tom, jak válka (de)formuje život jedince. Třetí část Horribilicribrifax se odehrává po skončení války a představuje společnost zbavenou hodnot a postavy, které ztratily smysl života. Ono to zní hodně tragicky, ale všechny naše inscenace jsou tvořeny s velkou mírou nadsázky a stylizace a divák se bude smát, i když jde o těžké téma. Ale zároveň si uvědomí to dnešní téma války a spojí se mu to a je to až varovné. Takže vycházíme z historie, která by se nás na jednu stranu vůbec nemusela týkat, ale nacházíme v ní podněty a současná témata a průniky. Takový most mezi minulostí a současností. Nesnažíme se tedy vytvořit autentické barokní divadlo, ale srozumitelně promlouvat k současnému divákovi.
Co se týká festivalu Theatrum Kuks, tak jeho program nabízí pestrou nabídku umělců různých forem a žánrů. Baví nás především produkce, které s těmi formami experimentují a ty žánry překračují. Navíc prostředí, ve kterém se festival koná, k tomu vyloženě vyzývá. Program sestavujeme na základě vytyčeného tématu a potom hledáme inscenace a produkce, které se ho dotýkají. Mezi kritéria výběru tedy kromě umělecké kvality patří dramaturgická linka. Buď se jedná o barokní, nebo barokem inspirované dílo (nemusí to být ale nutně divadelní hra nebo hudební skladba, stačí téma). A pak je důležitá vazba na Kuks.
„…každý člověk, který v Kuksu žije, nějaký vztah k tomu místu má a tím ho spoluvytváří.“
Jaké téma budete mít letos?
Letos festival proběhne 20. až 24. srpna a hodně jsme zaměřili pozornost na lázeňský břeh Labe a na obec Kuks. Letošní ročník jsme v podtitulu nazvali Paměť místa. Zajímá nás, jak se Kuks vrstvil od baroka, od Šporka až dodnes. Takže se letos nepohybujeme výhradně horizontálně po barokní lince, ale i vertikálně a sledujeme, jak se jednotlivé dějinné vrstvy do toho místa propsaly. Dnes už se těch vrstev nahromadilo neskutečně moc a mají vliv nejenom na to, jak dnes Kuks vypadá a co vyzařuje, ale taky jaký má k němu vztah někdo, kdo tam žije. Přestože se festival koná až v srpnu, probíhají už od začátku rezidence a spolupráce s partnery. S východočeskou pobočkou Paměť národa natáčíme vybrané pamětníky z Kuksu v rámci programu Vyprávíme příběhy a zároveň spolupracujeme se spolkem tisíciHRAn, který se zabývá dokumentárním divadlem a vychází z výpovědí a vzpomínek pamětníků. Společně si také povídáme s místními lidmi o tom, jaký mají vztah ke Kuksu a jaké vzpomínky v souvislosti s Kuksem se jim vybavují. Klademe důraz na proces vzpomínání, otevírání paměti místa a naslouchání. Ale když se to všechno podaří, dostanou i návštěvníci festivalu malou ochutnávku v podobě storytellingové procházky.
Probíhá také rezidence s J. Jelínkem a Národním divadlem Roškopov, kteří vytvoří na míru festivalu divadelní představení vycházející z kukských kronik.
Tohle téma mě neuvěřitelně zajímá, protože Kuks leží v bývalých Sudetech a stejně jako ostatní podobná místa prošel velice dramatickou společenskou proměnou po konci války. Najednou se tam úplně proměnilo obyvatelstvo a lidé si k tomu místu museli od nuly vybudovat vztah. Každý příběh je unikátní, velmi individuální. Pro mě osobně je to zajímavá sociologická sonda a vážím si toho, že jsou lidé ochotni sdílet svoje vzpomínky.
Takový je letošní podtitul festivalu: Kuks – paměť místa. Těžiště festivalu nicméně zůstává i nadále v baroku, diváci se můžou těšit na řadu tuzemských i zahraniční hudebníků a divadelníků, doprovodných akcí a propojení celého kukského údolí Labe živým uměním.
Pojďme trochu poodstoupit od festivalového programu a dramaturgie a podívejme se na festival z druhé strany. V letech 2022–2025 získal festival Theatrum Kuks trvalou záštitu Rady Královéhradeckého kraje. Jak vám tato podpora pomohla?
Byla to pocta, byli jsme na ni náležitě hrdí. Zároveň nám zajišťovala finanční stabilitu, protože přece jenom to procento podpory je vyšší než u ostatních programů. Také nám pomohla ve vícezdrojovém financování v žádostech u jiných poskytovatelů dotací nebo u veřejnosti, když jsme představovali projekt. A také v kulturní politice při argumentaci s institucemi nebo autoritami nebo když jsme domlouvali podmínky festivalu. Zmiňovali jsme záštitu jako záruku kvality a využívali ji jako dobrý argumentační nástroj.
Jak náročné podle vás bylo podat samotnou žádost?
Z čistě praktického hlediska nebyla žádost o nic složitější než jiný typ žádostí o grant, ale bylo skvělé, že její zprocesování probíhá rychleji, takže celkem brzo víme, zda dostaneme podporu a v jaké výši. Tohle je obecně velký problém při pořádání kulturních akcí, protože vy od ledna festival připravujete, ale vůbec nevíte, jaké budete mít finance. Královéhradecký kraj patří k těm, které velmi progresivně reagují na poptávku sektoru a nabízejí široké spektrum dotací včetně třeba rezidencí. Ale i zde by bylo fajn znát výsledky dotací dříve. Trvalá záštita tvoří výjimku.
Byla trvalá záštita impulsem pro nějaké nové změny, větší ambice nebo rozšíření aktivit? Nebo spíš pomohla stabilizovat to, co dlouhodobě budujete?
Záštita pomohla stabilizovat náš dlouholetý projekt. Na rozšíření aktivit tvoří dotace z programu trvalých záštit stále jen malé procento příjmů. Přesto je to stabilní zdroj a prestižní titul.
První ročník festivalu Malá loutková inventura v Kuksu, foto: Václav Kracík
Theatrum Kuks ale není vaše jediná aktivita v Kuksu během sezóny. Co dalšího u vás mohou návštěvníci zažít?
Moc ráda bych představila unikátní projekt Galerie loutek. Sídlí v rekonstruované stodole s názvem Comoedien-Haus, kterým jsme reagovali na původní divadlo v Kuksu. To možná málokdo ví, ale v Kuksu stálo druhé nejstarší divadlo u nás z roku 1702, které tam nechal Špork postavit exkluzivně pro divadelní produkci. Dnes už tam nestojí, na jeho místě je přístavba Hostince U Zlatého slunce. Zrcadlově přes osu Kuksu však stojí nový Comoedien-Haus, barokní stodola, kterou jsme rekonstruovali jako domovskou scénu Geisslerů, když vznikli, a hlavní divadelní scénou festivalu Theatrum Kuks.
V roce 2020 si můj táta s Jiřím Nachlingerem vymysleli sochařsko-loutkářský projekt s názvem Braunova socha loutkou, který se inspiroval sochami Matyáše Brauna. Jiří Nachlinger, současný umělec, scénograf a čtvrtý z generace řezbářů ze Šumavy, vytvořil cyklus 50 řezaných loutek inspirovaných Braunem. Je to naprosto unikátní sbírka, která vytváří různé tematické skupiny a návštěvník se setkává s kukskými reáliemi a postavami, ať už skutečnými osobnostmi – Braun, Špork, Rentz, nebo všelijakými mytologickými postavami naplněnými symboly baroka.
Od roku 2022 máme k výstavě nadstavbovou audioprohlídku s využitím binaurálního zvuku, která vznikla v rezidenci díky podpoře Královéhradeckého kraje s Veronikou Poldauf Riedelbauchovou a Janem Čtvrtníkem. Vytvořili na cyklus loutek inscenovaný audioprogram Theatrum mundi Kuks, při kterém návštěvníkovi před očima najednou ožijí loutky a jejich příběhy. Binaurální zvuk spočívá v tom, že je pocitově prostorový, jako kdyby na vás ty hlasy mluvily z různých stran. Takže se tu potkává ultramoderní technologie se starým barokním světem a tradičním řezbářstvím. Jakmile sem člověk vstoupí, propadne se do baroka a během 45 minut zapomene na běžný život. Zažívá různé situace, svádí ho neřesti, odpovídá si vnitřně na otázky, čelí rozhodnutím a je konfrontován s barokní řádem světa. Prohlídka je vždy pouze pro 4 osoby, takže jde o velice intimní zážitek. Můžeme zaručit, že každý, kdo zažije Theatrum mundi Kuks, tak se dotkne baroka. Já vždycky říkám, že je to komplementární součást návštěvy Kuksu vedle prohlídky Hospitálu. Tam se dozvíte faktografické dějiny na časové ose a tady ucítíte baroko na vlastní kůži.
Tento program je otevřený celoročně?
Je otevřený v sezoně, máme webové stránky galerieloutekkuks.cz, kde je možné si zarezervovat termín. V červnu máme otevřeno o víkendech. V červenci a srpnu od pátku do neděle. Po telefonické dohodě nabízíme prohlídky také mimo tyto časy.
„Snažíme se ukázat, že Kuks není jen hospitál a loutky nejsou jen pro děti.“
Vy opravdu nezahálíte, ještě něco vás v blízké době čeká?
Čeká nás festival Malá loutková inventura, který se koná 6. až 8. června a otevírá nadcházející letní sezonu. Je to festival nového loutkového divadla v koprodukci s Novou sítí. Zaměřujeme se na loutkářskou tradici v Kuksu i v celém kraji. Nabízíme loutková představení nejen pro děti. Snažíme se říct, že Kuks není jen hospitál a loutky nejsou jen pro děti. V letošním roce uvedeme i zahraničního hosta díky Perform Europe, litevské divadlo Dulidu, které přiveze loutkové divadlo origami. V duchu letošního kukského tématu dáváme prostor místním hudebníkům na Brunch Open Stage a vystoupí také ZUŠ F. A. Šporka z Jaroměře. Celý program je na webu a vstupenky v předprodeji.
Poslední otázka, na kterou se ptáme všech. Jaké místo v našem kraji máte nejraději a proč?
Samozřejmě se nabízí Kuks, protože je už 25 let součástí mého života. Na druhou stranu, čím jsem starší, tím je pro mě důležitější i Vysokov u Náchoda. Je to malá vesnice, kde jsem prožila celé dětství. Až na bitvu v roce 1866 nebyla historicky tolik významná jako stejně velký Kuks, ale je to domov a oáza klidu, kam se dodnes i s vlastní rodinou vracím. Já totiž když přijedu do Kuksu, tak pořád pracuju a nestíhám tam odpočívat. Takže já mám dvě místa (smích).