Pavla Tomicová je známá seriálová a divadelní herečka neodmyslitelně spjatá s Hradcem Králové. V rozhovoru nám prozradila, jak prožívala období pandemie covid, jak nejraději odpočívá a kde všude ji můžeme vidět.
Původem pocházíte z Ostravska, co vás přivedlo do Hradce?
Pocházím z Havířova, ale narodila jsem se v Karviné, protože v době mého narození v Havířově nebyla nemocnice. Hezké ale je, že ta čtvrť se jmenovala Ráj. Proto ráda uvádím, že pocházím z Ráje. V Havířově jsem žila do doby, než jsem odešla do Prahy na DAMU. Do Hradce jsem původně přijela na jedno představení Divadla Drak. Původně jsem jela na jedno představení, ale už jsem tu zůstala.
Jak se vám v Hradci žije?
Já jsem si Hradec úplně zamilovala. Říkám o sobě, že jsem velký patriot. Zakořenila jsem tady. Nevím, jestli je to tím, že Havířov je tak mladé město, ale tady ta historie všude dýchá a mně to dělá dobře. Žiju na Starém městě, tedy na Velkém náměstí. Všude je to kousek, a to se mi na Hradci líbí.
V Hradci jste spjata s Klicperovým divadlem. Můžeme vás v nějakém představení v současné době ještě vidět?
V současné době už jenom ve dvou přestaveních, Kočičí hra a Koule. Ještě by měla proběhnout derniéra hry Jedlíci čokolády, jestli se to povede. To jsou slavné hry Davida Drábka. A Velká mořská víla, která byla vlastně pokračováním
Jedlíků čokolády, ta se oddernierovala. Ale Jedlíci už to kvůli covidu a těhotenství jedné z účinkujících nestihli.
Čtenáři vás znají také z komediálních seriálů a filmů. Často v rolích svérázných žen. Jsou vám tyto role blízké?
Myslím, že nejsem typ žen, do kterých mě před kamerou obsazují, ale každá role je výzva a vždycky si tam něco najdete. Ono se dost často zaměňuje energie s energičností. Takže já hraju často takové bodré ženy, ale v civilu taková nejsem. Vůbec třeba neumím křičet. Která hraná role vám seděla? A máte svoji vysněnou roli, kterou byste si chtěla zahrát?
Měla jsem spoustu krásných rolí. Říkám si, co je dřív, jestli ta nabídka role nebo to, že člověk prožívá nějaké období a ta role přijde, aby mu vyřešila nějaký problém. Asi nejraději jsem hrála Štěpku Kyliánovou z Petrolejových lamp. Vysněnou roli, myslím, nemám. Mám vysněné kolegy a režiséry, se kterými bych chtěla hrát, to je pro mě důležité. Vždycky říkám, neříkejte mi co, ale s kým. Ta atmosféra na place je pro mě zásadní.
“Mým největším životním koníčkem byly moje děti.”
Nesmíme zapomenout na StarDance. Jak na soutěž vzpomínáte?
Bylo to strašně náročný, ale krásný. Moc jsem si to užila, nejen kvůli té získané kondici. Je pravda, že to mohlo přijít trošku dřív. Ale zase tím pádem jsem na to víc hrdá. Dokonce mám jedno prvenství, jsem nejstarší účastník ve finále.
Spousta lidí mi posílalo hlasy a spousta žen v mém věku mi řekla, že jim dávám velkou naději. To mě moc těšilo.
Pamatujete si ještě jednotlivé taneční kroky?
Hlavně si pamatuju ty tréninky, ty byly těžké a nejtěžší byly přímé přenosy a strach, že si nebudu kroky pamatovat. Je to náročná soutěž, ale měla jsem štěstí na tanečního partnera a byla tam skvělá parta.
Prozradíte nám, co vás čeká v blízké době za natáčení?
Na podzim mě čeká natáčení nového seriálu na Primě s pracovním názvem ZOO. Bude to z prostředí zoologické zahrady a měla bych tam hrát zvěrolékařku. Na to se těším, protože už v seriálu Krejzovi jsem byla veterinární sestřička obklopená zvířaty a natáčení mě bavilo. Pak mám ještě několik věcí, ale jsem pověrčivá, tak to nechci úplně prozrazovat. Co se týká divadla, měla bych v Divadle Kalich zkoušet krásnou hru Oskar a růžová paní a David Drábek pro mě napsal novou hru, Herečka sobotní noci, která se bude uvádět v Divadle Rokoko.
Čemu se věnujete ve volném čase, pokud zrovna nenatáčíte nebo nehrajete?
Mým největším životním koníčkem byly moje děti, ale bohužel už jsou dospělé. Jinak mám ráda léto, saunu a pobyt ve vodě. To mě uvolňuje.
Máte ráda odpočinkovou nebo aktivní dovolenou? U moře nebo v horách?
Já preferuju moře, na rozdíl od mého muže, ten je zase na hory. Ale já neležím jen na pláži, hodně plavu. Každý rok se snažím jezdit k moři. Miluju vůni moře a tu atmosféru. To by byl možná jediný důvod, proč bych opustila Česko.
Čtete ve volných chvílích ráda? Máte oblíbený literární žánr a autora?
Čtu ráda. Před covidem jsem neměla moc čas, protože když začnu knížku číst, tak ji potřebuju najednou dočíst. Někdy čtu hodně a někdy ne. Ráda se vracím k oblíbeným knížkám, i těm z dětství.
Jakou knihu zrovna čtete?
Teď jsem četla od kolegyně Sandry Pogodové Hoď se do Pogody, doporučuju všem, kdo si chtějí udělat hezkou chvilku. A nádherná knížka je od Aleny Mornštajnové Hana.
Četla jste svým dětem, když byly malé?
Četla jsem jim hodně. Třeba dětské básničky, Mikulkovy pohádky nebo od Arnošta Goldflama. Četli jsme i pohádky z mého dětství. I když nejoblíbenější knížka mojí dcery byla Domácí lékař. Když jsem jí předčítala, nesměla jsem přeskočit ani latinské názvy, protože si je všechny pamatovala. Říkali jsme si, že z ní bude asi doktorka.
Máte s rodinou oblíbené místo v Královéhradeckém kraji, kam se rádi vracíte?
Za mě je to Hradec, zvlášť Velké náměstí, Soutok, ale i okolí Hradce mám ráda. Za mého muže určitě Sněžka a Krkonoše. Vždycky, když má volno, tak tam vyrazí.
Minulý a letošní rok změnil mnohým z nás život. Nakolik se situace dotkla vaší profese a nakolik vašeho soukromí?
Na začátku covidu jsem si říkala, jestli za to nemůžu já, když jsem volala do vesmíru, že si chci odpočinout. Že s sebou stáhnu celý svět, tak s tím jsem nepočítala. Ale myslím, že nás bylo víc, nebo tak mi to alespoň kolegové říkali.
Tento článek byl připraven pro vydání časopisu Ahoj, rodino! v roce 2021. Kompletní verzi časopisu můžete najít zde.