Jak se mění folklor v 21. století? Stále čerpá z tradic, ale zároveň hledá nové způsoby, jak je předávat srozumitelně, hravě a živě. Není to záležitost pamětníků, ale i mladých lidí, kteří v tanci, zpěvu a krojích objevují své kořeny i prostor pro vlastní vyjádření. Je to pestrá mozaika, která spojuje generace i kontinenty.
Ředitel Mezinárodního folklorního festivalu v Červeném Kostelci s námi mluvil o tom, proč tradice nepatří na zaprášenou polici, jak se mění publikum i tanečníci a co všechno obnáší pozvat svět do malého města. Mluvili jsme o radosti z tance, síle tradice i zákulisí jednoho z nejstarších folklorních festivalů u nás. S Tomášem Šimkem jsem se ohlédli za sedmi dekádami festivalu, které přežily několik režimů i pandemii, a přesto si zachovaly to nejdůležitější – lidskost, radost a otevřenost.
Začněme tím, jak jste se dostal k Festivalu?
Tak trochu jako slepý k houslím (smích). Dlouhá léta jsem pracoval v marketingu v soukromých firmách. Odtud jsem se shodou různých náhod dostal k folkloru a pak i k samotnému festivalu, protože jsem se přihlásil na pozici ředitele Městského kulturního střediska. Pozice ředitele je pak přímo spjata s ředitelem festivalu.
Jak náročné je vedení takto rozsáhlého festivalu? Co vám pomáhá to zvládnout a udržet si nadhled?
Jsou to hlavně spolehliví lidé, to v první řadě. V druhé řadě tolerantní rodina a ve třetí řadě odezva a zpětná vazba lidí po každém ročníku. Máme kolem sebe i spoustu institucí a firem, které rádi pomáhají. A abych to všechno ustál já osobně? Utíkám do lesa — funguje to skvěle jako restart (smích).
Jak dlouho festival vedete?
Letos na jaře to bylo deset let a teď v srpnu to bude 11. ročník festivalu, který povedu, pokud se toho dožiju (smích).
Jak vnímáte dráhu festivalu za těch 10 let ze své pozice?
Já nerad hodnotím, proto bych to řekl mým oblíbeným citátem: „Nemůžeš-li dělat velké věci, dělej ty malé velkým způsobem.“
Vnímáte posun v zájmu veřejnosti o tradiční kulturu a festival, případně jakým směrem?
Myslím, že je to celorepubliková záležitost a ten posun za 10 let je znatelný. Je to hodně vidět i po covidu, kdy se lidé zastavili a začali přemýšlet jinak, pomaleji a s ohledem na přírodu, což má co dočinění i s folklorem. Koneckonců se můžeme podívat na módu, folklorní vzory jsou opět v módě nebo v gastronomii je v kurzu opět jednoduchost a přírodní charakter přípravy jídla.
Proto řešíte i tu udržitelnost?
Je to tak, je to naše cílovka. Lidé, kteří se zajímají o folklor, často vnímají i tyto společenské otázky, dodržují zásady ohleduplnosti a je to jejich životní styl. Nepotřebujeme návštěvníky, kteří přijdou, dají si deset piv a jdou domů. To není náš způsob.
Jak dlouho trvá připravit samotný festival?
To je nekončící maraton. Jedna věc je organizace festivalu, která graduje od ledna. Jinak je to kontinuální práce po celý rok. S některými soubory komunikujeme i dva nebo tři roky dopředu.
Festival je známý účinkujícími z Česka i ze zahraničí. Jak soubory kontaktuje a dle čeho je vybíráte?
Kanálů je velké množství. Soubory se často ozývají samy, na základě zkušenosti jiných souborů nebo si nás najdou na internetu. To jsou ale většinou začínající soubory. Ty kvalitní a špičkové soubory hledáme a domlouváme i několik let dopředu přes kontakty, které máme v daných regionech.
Máme také vlastní festivalovou komisi, která hodnotí přihlášené soubory, zda jsou pro náš festival vhodné. S komisí také řešíme zastoupení jednotlivých států ve festivalovém programu, abychom nezvali soubory stále ze stejných zemí. V současné chvíli je to ale vzhledem ke geopolitické situaci dosti napjaté a víme, že některé státy nemá cenu k nám zvát. Dále také vízová povinnost hraje důležitou roli. Třeba řada afrických souborů k nám nedostane víza nebo je pro ně cesta příliš finančně náročná. Standardem je už třeba přispívat i slovenským souborům.
Může festival s financováním souborů pomoci?
Vždy je to individuálně. Soubory mají poskytnutou stravu, ubytování a dopravu po České republice, takzvaně od té doby, co přistanou na letišti, tak už jsou naši. Soubory si často vyřizují dotace také ve své zemi. Některé soubory takovou podporu doma nemají a těm občas finančně vypomáháme.
Co by měl soubor umět nebo čím zaujmout, aby se mohl festivalu účastnit?
Pro nás je důležitá různorodost. Například víme, že Řecko, Makedonie nebo Srbsko mají podobný folklor, proto zveme z této oblasti na daný ročník pouze jeden soubor. Naopak Latinská Amerika je sice na obecné folklorní úrovni podobná, ale na regionální úrovni už ne, proto vždy hledáme v konkrétních regionech. Třeba vloni jsme pozvali soubor z Kolumbie, který předvedl indiánské tance.
Každý soubor dostane pokyny, aby si nacvičil program s tím, že během festivalu se může jedno představení uvést maximálně dvakrát. Také u některých souborů máme velký zájem o vystoupení z více regionů, proto například vloni Kolumbie představovala právě indiánské tance.
Máte nějaký soubor, který vám osobně nejvíce utkvěl v paměti a proč?
Těch souborů je víc. Tím, že na festival může soubor dorazit vždy jednou za pět let, aby se nám program stále neopakoval, tak poznáváme spoustu souborů. Jinak je to pokaždé Indie, oni jsou neskutečné milí, skromní a opravdu srdeční i spolehliví. Když k nám jedou, tak to berou opravdu vážně a na profesionální úrovni. Navíc každoročně se soubory navštěvujeme domov seniorů — a právě Indové se k seniorům chovají jako ke svým vlastním rodičům. Je to krásné, lidské gesto, které nikdy nevyprchá z paměti. Silnou stopu u nás vždy zanechávají soubory i z Latinské Ameriky a z evropských zemí především Slovensko nebo Francie.
Festival v Červeném Kostelci má za sebou 70 ročníků. Co považujete za největší milníky nebo zlomové momenty v jeho historii?
Každý zlomový moment je, když něco začne, a pro nás pak také změna působiště festivalu. Festival se v roce 1993 přesunul z Rýzmburku do Červeného Kostelce a stal se plnohodnotně mezinárodní akcí, kam začali jezdit soubory opravdu z celého světa. To bylo stěžejní, protože předtím jezdili soubory z Česka a Slovenska nebo spřátelených zemí sovětského svazu. Festival měl původně podobu dožínkové slavnosti, konal se v Ratibořicích.
Nebylo to plánované jako každoroční akce, ale stala se z toho od roku 1954 tradice a dneska můžou být Červenokostelečani hrdí, že máme festival, který má mezinárodní ohlas.
Kam myslíte, že se festival bude v následujících letech ubírat?
Vizi máme, ale začínají nás limitovat prostory, ve kterých se festival koná. Doufáme, že do tří až pěti let kapacitní problémy vyřešíme a budeme moci růst návštěvnicky dál. Nedokážu si představit, že by festival nebyl mezinárodní, máme mnoho států, které u nás ještě nebyli. Máme mnoho snů, které státy bychom chtěli přivést. Nově klademe důraz na spolupráci s dětmi a rodiči. Festival už nevnímáme pouze jako zábavu. Folklor chápeme jako propojený celek, který zahrnuje hodnoty jako vztah k přírodě, udržitelnost, myšlení lidí, přátelství i slušného chování. Svým způsobem je to styl života.
Zmínil jste, že byste na festivalu rádi uvítali některé soubory ze států, které ještě na festivalu nebyly, které to jsou?
Dlouho toužíme po některých afrických souborech, kde je to opravdu problém s vízy a penězi. Teď jsme s jedním souborem komunikovali a dostali jsme se na částku 2,5 mil. korun, což je pro nás astronomická částka. Dlouhodobě se nám nedaří Austrálie a opět bychom rádi měli i Kanadu a americké Indiány, ale to už jsou opravdu soubory, kterých na světě není moc, proto jejich podmínky a sumy jsou pro náš festival nepředstavitelné.
„Byli bychom rádi, kdyby návštěvníci nechali auta doma a využili veřejnou dopravu.“
Jakým způsobem se snažíte oslovit mladší generaci a přiblížit jí folklor?
Mladší generaci se snažíme oslovit nenásilně (smích). Každoročně připravujeme dětskou zónu s pestrým programem — od pohádek až po edukativní řemeslné aktivity. Letos například nabídneme interaktivní stánek s návodem, jak správně třídit odpad.
V rámci řemeslných trhů připravujeme i řemeslnou stezku. Máme vytipované řemeslníky, u nichž si děti mohou vyzkoušet tradiční techniky a materiály. Baví nás experimentovat i v oblasti udržitelnosti — zkoušeli jsme sběrné trubky na kelímky, využíváme vratné nádobí a letos testujeme veřejnou dopravu ve spolupráci s Královéhradeckým krajem. Po večerních představeních budou vypraveny mimořádné spoje. Věříme, že i tímto krokem přispějeme k ekologičtějšímu festivalu a zároveň nabídneme komfortní řešení pro návštěvníky. Zkrátka byli bychom rádi, kdyby návštěvníci nechali auta doma a využili veřejnou dopravu.
Má mladší generace o folklor zájem?
Malé děti milují barvy a kroje. Je pro ně zajímavé, když se mohou vyfotit s černochem nebo Asiatem. Právě to je to kouzelné. Máme různé programy ve městě, například Roztančené město nebo Průvod městem, kde se soubory představí, zatančí a pak se pohybují mezi lidmi, a je spoustu dětí, které se s nimi chtějí fotit a mluvit, i když si nerozumí (smích).
Organizace mezinárodního festivalu jistě přináší řadu výzev. Jaké byly největší komplikace, kterým jste čelili?
V prvé řadě je to déšť, ale máme dvě mokré varianty, které máme nacvičené a připravené. Ale je to vždy škoda, když se ze zeleného otevřené areálu musíme schovat do tělocvičny nebo divadla. Najednou se spousta lidí rozprchne domů. Doufám, že snad jednou bude revitalizace areálu a bude se myslet i na tuto variantu, aby nás déšť nezastavil. Zatím tomu tak není a musíme vždy program přerušit i kvůli krátké přeháňce, nemohou namoknout kroje a hudební nástroje. Navlhne prkenné podium, ze kterého se stává kluzká a nebezpečná plocha.
Každoročně pak bojujeme s kapacitami ubytování. Na Náchodsku není mnoho ubytování. Zato patří velký dík všem ubytovacím zařízením, které nyní můžeme využívat, zejména internáty školy – Malé Svatoňovice, Náchod, Velké Poříčí a Červený Kostelec.
Samozřejmě každý rok bojujeme s financemi, jako každý z kultury. Ale v tom nám velmi vychází vstříc Královéhradecký kraj a také perfektní spolupráce s místními podnikateli a podniky, kteří se k nám staví velmi pozitivně a za to jim patří velký dík.
Zmínil jste problémy s kapacitami. Kolik souborů může dorazit a jak velký je areál?
Loňský rok to bylo 600 účinkujících a celkem tedy 17 souborů, ale to byl výroční festival, letos plánujeme méně, tedy 14 folklorních souborů. Je potřeba si uvědomit, že o každý soubor je potřeba se opravdu starat po celou dobu festivalu.
V areálu je pak kapacita až 2900 míst pro diváky. S tím, že zahajovací koncerty bývají často vyprodané.
Také máme zahraniční návštěvníky, i když je nemáme úplně zmapované, víme, že nás navštěvují. V rámci Česka máme návštěvníky od Plzně až po Moravu.
Pro festival jsou typické jeho fotografie odrážející atmosféru a plné emoce, které festival provází. Prozradíte, kdo vám festival fotí?
Původně se fotografové různě střídali. Protože sám rád fotím a vím, jak jsou fotografie důležité, oslovil jsem již našeho dvorního a špičkového fotografa Martina Kábrta. Z jeho fotek číší barvy, úsměvy a skvělá atmosféra. To je ten nejlepší marketing (smích).
„Náš festival je v rámci ČR mezinárodně největší, to znamená, že máme nejvíce zahraničních souborů.“
Festival je zařazen mezi hlavní akce pod patronací I.O.V. (International Organization of Folk Art) s vazbou na UNESCO. Co toto zařazení znamená?
Je to celosvětová organizace, která sdružuje lidové umění, tedy i řemeslníky, dále folklorní soubory a festivaly. Tato organizace má pak svoje národní pobočky, a tedy i českou sekci, která sdružuje folklorní festivaly v Česku. To nám pomáhá získávat soubory nejen pro náš festival, ale i pro další festivaly u nás. Za naši sekci dokážeme komunikovat s místní správou i samosprávou a otevře nám to dveře novým souborům, které mohou navštívit naši zemi v rámci vystoupení na více festivalech. Náš festival je v rámci ČR mezinárodně největší, to znamená, že máme nejvíce zahraničních souborů. Pak jsou festivaly, které zvou pouze jeden zahraniční soubor.
Takže se opět vracíme k té udržitelnosti. Když přijede soubor třeba z Indie, nezůstane pouze v Červeném Kostelci, ale navštíví více festivalů?
Přesně tak. Přes organizaci I. O. V. dokážeme vykomunikovat i další evropské festivaly. Například vloni přijel soubor z Kolumbie, který začínal vystoupení v Srbsku, pak jel do Itálie a pak k nám. Letos například soubor z Argentiny jede na dva festivaly do Polska a pak se přesouvá opět k nám. Chceme, aby ta uhlíková stopa nebyla tak velká. Někdy je to náročné, třeba den před festivalem, kdy na letišti vyzvedáváme soubory, a najednou se vám po Česku pohybuje 15 zahraničních souborů a do toho se stane nějaký defekt.
Stalo se někdy, že nějaký soubor nedorazil?
Ano, ale nebylo to nikdy na poslední chvíli, i když to bylo z různých důvodů, třeba kvůli financím nebo hádkám v souboru. Snažíme se tomu předejít a být se všemi soubory v komunikaci.
Na co se mohou návštěvníci těšit letos?
Hodně tradiční začínají být naše zahajovací koncerty, které jsou pokaždé jiné. Vždy máme rádi netradiční spojení. Letos máme také lahůdku, a to koncert Anety Langerové spolu s Filharmonií Hradec Králové. Tyhle koncertní spojení také řešíme zhruba rok dopředu a není to snadné, ale ten výsledek stojí za to. U téhle spolupráce jsme věděli, že Aneta koncertovala s Janáčkovou filharmonií, takže to možné bylo, my jsme to chtěli přenést do našeho regionu – proto právě spojení s Filharmonií Hradec Králové. Rádi zveme celostátní umělce a spojujeme je s našimi umělci regionálními.
Co se týká folklorních souborů, tak letos má dorazit Ekvádor, na který se opravdu hodně těším, protože pokud se nepletu, tak u nás ještě nebyl. Po dlouhé době přijede Argentina, Skotové a jejich dudácký soubor. Dále praporečníci z Belgie. A samozřejmě každoročně se těšíme na Slováky (smích).
Stejně jako loni, tak i letos se návštěvníci mohou těšit na bohatý doprovodný program, jako například festival vína, dětská zóna pro děti, řemeslné trhy, sraz veteránů apod.
Do budoucna bychom rádi měli více menších scén po městě, ale nevím, jestli je na to město připravené (smích).
Pro návštěvníky, kteří se chystají na festival poprvé, co byste jim doporučil, aby si festival užili co nejvíce?
Nejzajímavější program je samozřejmě směřovaný do soboty, kdy od rána začínají řemeslné trhy, proběhne mše pod širým nebem a vedle hlavního pořadu jsou připravené další doprovodné programy. Na návštěvu si vyčleňte celý den, hodina vážně nestačí. Často jsou v dané dny tematické bloky, letos třeba v pátek budou česko-slovenské soubory nebo ve čtvrtek se představují zahraniční soubory.
Poslední otázka. Jaké místo v Královéhradeckém kraji máte nejraději a proč?
Hory, skály, takže Krkonoše, Teplické skály a podobně. A proč? To nevím, jestli můžu říct, ale utíkám tam od lidí (smích).